Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
13. 1. 2006
„Národní muzeum se výstavou Zlaté časy médií nepochybně odhodlalo k zásadnímu počinu. Ten však současně odhalil, jak málo rozvinuté je systematické poznávání médií v českém prostředí. Chybí autonomní vědecká instituce věnující se studiu médií (s výjimkou Centra pro mediální studia FSV UK). Chybí instituce, která by soustavně archivovala a zpracovávala mediální produkci (knihovna Národního muzea stačí stěží pokrýt tištěná periodika). Chybí stálá expozice, která by média a jejich postavení v české společnosti předkládala veřejnosti,“ píše Jirák v aktuálním vydání čtvrtletníku Přítomnost. Jak dodává, probíhající výstava podněcuje k hovorům o médiích a současně nabízí poznatky, které mohou takové hovory zkvalitnit.
Mírným nakročením k potřebné diskusi o tom, co a proč média produkují, bylo první vydání týdeníku Média a svět v České televizi. Bohužel zařazené do programu tak, jako by mělo za cíl zasáhnout co nejméně diváků. Předchozí, hlavně vinou moderování Ivana Hoffmanna nepodařený cyklus Věříte médiím? bylo aspoň možné sledovat na ČT 1.
Aktuální sérii umístilo vedení České televize na digitální zpravodajský kanál ČT 24, který jde naladit jen v Praze, Brně a blízkém okolí těchto měst. Také vysílací čas - neděle, půl hodiny před půlnocí - nebyl z nejatraktivnějších. Pokud jej však ČT změní, není důvod neocenit uvedení pořadu tohoto typu.
Jako instituce, od níž se očekává veřejná služba, je Česká televize jediná, která se může referování o médiích a jejich působení věnovat naplno a bez překážek. Na tuzemském mediálním trhu, kde podobně jako v zahraničí dochází ke stále větší koncentraci vlastnictví, stojí ČT osamoceně, nesvázána majetkově s žádnou další televizní či rozhlasovou stanicí, novinami ani časopisem. Její redaktoři se proto nemusejí v reportování o mediálním dění omezovat, jak se to může kvůli většímu množství aktivit stávat v soukromě vlastněných mediálních domech.
Právě zaměstnanec jednoho z nich premiéru pořadu Média a svět moderoval. Petr Skočdopole, šéfredaktor společenského týdeníku Instinkt, který stejně jako zpravodajský Týden či bulvár Aha! vydává podnikatel Sebastian Pawlowski, v roli průvodce obstál, byť na něm byla znát drobná nervozita z nového úkolu. Na zvážení pro šéfy v ČT nicméně zůstává, zda právě kvůli zainteresovanosti Skočdopoleho v privátní sféře raději nenajít moderátora mezi interními pracovníky televize.
Ať tak či tak, pořad bude respektovanější s každou další původní informací či reportáží. Zatím tvůrci sáhli hlavně po nepříliš čerstvých depeších České tiskové kanceláře, které sloužily i jako podnět k následné diskusi zástupce šéfa LN Jaroslava Plesla a šéfredaktora týdeníku Marketing&Media Daniela Köppla. Köppl, jenž v očích svých kolegů z jiných redakcí platí za mediálního experta, s Pleslem prakticky ukázali, že energická výměna argumentů dokáže okořenit nejen politické Otázky Václava Moravce.
Pořadu by prospěla důkladnější příprava - údaje, které zazněly z úst hostů, například o prodejnosti deníků, jsou lehce dostupnými veřejnými daty, a mohly být tedy v podobě přehledného grafu prezentovány jako úvodní informace k diskusi. I tak se v pořadu objevilo několik závažných témat, z nichž každé by vydalo na další pokračování.
Pro Českou televizi obecně by navíc nebylo marné zavést funkci ombudsmana, běžnou v redakcích na Západě. Prostředník mezi televizí a diváky, nezávislý na redakci, tam řeší stížnosti lidí na pořady či kroky televize přímo na obrazovce, ve svém vlastním pořadu.
Podobné vysvětlení toho, jak přesně došlo ke zrušení pořadu Bez obalu či proč se televize nechce dokumentem vracet ke své nedávné minulosti, by si diváci ČT určitě zasloužili.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz