Ondřej Aust

Tisk nástrojem geopolitiky

Média nepřipouštějí diskusi o aspektech svobody slova, byť tato je v kauze karikatur zástupná, míní médiologové.

17. 2. 2006 · 9:30

„Kdyby bylo na mně, poradil bych muslimské obci: velkomyslně to přehlédněte, vždyť Proroka se ve skutečnosti nějaký novinář nemůže dotknout,“ řekl v pondělí České televizi Lhai Thami Breze, předseda údajně nejradikálnější z muslimských organizací ve Francii.

Pokojná reakce tamních stoupenců islámu a Brezeho záměr obrátit se na soud, aby posoudil údajnou urážku muslimů karikováním Muhammada, kontrastoval s násilnými antievropskými protesty, po nichž v některých arabských zemích zůstali mrtví lidé i zničené ambasády.

Až v posledních dvou měsících se muslimové násilně bouří kvůli zesměšňujícím kresbám Proroka, které dánský list Jyllands-Posten otiskl už na sklonku loňského září.

Od té doby karikatury převzala a další přidala média v řadě zemí Evropy i mimo ni. Za to, že kresby muslimy urazily, se šéfredaktor JyllandsPosten Carsten Juste omluvil, nikoli však za to, že list kresby zveřejnil. Evropa a muslimové teď dále řeší, jak uklidnit mezinárodní situaci, aniž by jednak byla dotčena svoboda vyjadřování a zároveň cítění věřících a odlišná kultura.

**Tisk znovu hybatelem dění**

Jyllands-Posten je podle oficiálních dánských čísel se zhruba sedmi sty tisíc čtenářů nejčtenějším deníkem v zemi. Ve všední dny jej kupuje zhruba 150 tisíc lidí, o nedělích až 200 tisíc. „Zda aféra s karikaturami ovlivnila prodaný náklad, nelze říci. Prodej nyní strmě roste, ale zřejmě to bude díky reklamní kampani, plánované dlouho předtím, než vznikl problém s kresbami,“ sdělil LN mluvčí listu Tage Clausen.

Karikatury přetiskla řada deníků po světě, povědomí o nich však rychleji šířily televizní stanice, jejichž publikum je mnohonásobně větší. V Česku kresby ukázaly soukromé Nova s Primou i veřejnoprávní Česká televize. Místní íránští diplomaté se však ozvali jen proti přetištění karikatur v MF DNES a Hospodářských novinách.

**V popředí i ve vleku**

Sociolog médií Jaromír Volek z brněnské Masarykovy univerzity podotýká, že aféra s karikaturami ukazuje na dnes spíše ustupující úkaz - tedy že téma, o němž se mluví a které hýbe společností, přinesl deník, tištěné médium. „Zhruba do osmdesátých let dvacátého století nastolovala agendu častěji tištěná média. Dnes však rozhodují o tématech, jež se stanou hlavními ve veřejném či politickém životě, stále více elektronická média, hlavně televize - to je obecný, nejen evropský trend,“ shrnuje Volek.

Médiolog Jan Jirák, který působí na Univerzitě Karlově v Praze, dodává: „V historické souvislosti vždy vystoupí tisk jako inspirace pro ostatní média.“ K tisku se podle Jiráka lidé stále vracejí proto, že noviny tvoří jakousi kostru společnosti, nazývané moderní: „Média, která vznikla později - rozhlas a televize - nikdy nebyla odpovědí na poptávku po novém obsahu. Byla inovací technickou, a co se týče obsahu, inspirovala se tím, co bylo v novinách a časopisech.“

Podle Jaromíra Volka by však bylo omylem myslet si, že výběr exponovaných témat a rozhodování o jejich důležitosti je zcela v rukou médií, tedy novinářů, kteří v nich pracují. Připomíná výzkumy, podle nichž téměř dvě třetiny mediálního zpravodajství pocházejí z materiálů public relations, aniž by to bylo vždy jasně uváděno.

V daném smyslu lze nahlížet i agendu „karikatur proroka Muhammada“. Podle Volka je zřejmé, že se zde některá média dala vtáhnout do politické hry, která má své kořeny v ekonomicko-politické situaci na Blízkém a Středním Východě: „Prvotními, ale skrytými hybateli jsou zde spíše než média představitelé islámské náboženskopolitické elity. Zdá se, že celá kauza má širší souvislosti a média zde pouze slouží jako roznětka k rozehrání mezinárodního politického konfliktu.“

Brněnský sociolog přitom poukazuje na proměnu íránské zahraniční politiky po nástupu prezidenta Ahmadínežáda a nepřehlédnutelnou připravenost vybraného islámského tisku bleskově reagovat, například „píárově cynicky-racionální nápad se soutěží o lepší karikaturu na holocaust“.

Podle Volka tak celá diskuse, zda, případně proč karikatury uveřejnit, plní spíše zástupnou funkci; ve hře jsou mnohem zásadnější geopolitické otázky: „Média zde plní funkci nosičů, distribuují agendy vytvořené jinde.“

**Bariéra místo diskuse?**

Jana Jiráka navíc zaráží, že média nejsou schopna vytvořit prostor pro diskusi o případech, v nichž je svoboda tisku škodlivá. „Média a zvlášť lidé, kteří v nich pracují, si z údajné obrany svobody slova vytvořili dost jednoduchou obrannou strategii - paralyzují jakoukoli diskusi předem,“ míní Jirák.

Sociolog Volek vidí problém také v nízkém prahu kulturní citlivosti některých médií. „Schopnost vcítit se do vnímání jinověrců by měla dnes mít média bez ohledu na to, pro jaké publikum píší či vysílají. V globálním světě komunikačních sítí nelze říci, že se obracíme jen k jakési komunitě soukmenovců sdílejících totožný hodnotový systém,“ říká Volek a zároveň zdůrazňuje, že senzitivita k jiným konfesím neznamená zradu vlastních hodnot, ale naopak jejich posílení.

Rubrika: Publikováno v LN, Tisk ·

Zanechte komentář

Abyste mohl komentovat, musíte se přihlásit.

e-mail  |  archiv po měsících  |  data  |  rss · validní XHTML · wordpress (česky)