Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
5. 5. 2006
Publikace Novináři a neštěstí má podle jednoho z autorů, vedoucího psychologického pracoviště vnitra Štěpána Vymětala také připomenout, že podobně jako policisté, lékaři či hasiči, přicházejí i žurnalisté při své práci do styku s traumatizovanými oběťmi či jsou traumatu sami vystaveni.
„Záchranáři když přijedou k neštěstí, vědí přesně, co udělat. Novináři vždy ne. Nejde tedy jen o to, chránit novináře, ale chránit i lidi, s nimiž žurnalisté jednají,“ uvedla spoluautorka příručky Barbora Šindelářová.
Podle Šindelářové nejde o to profesi novinářů psychologizovat. Spíše upozornit na to, že i reportéři, kteří nejedou přímo do války, ale třeba k autonehodě, potřebují následnou podporu. „V zahraničí existuje například tzv. peer support, kolegiální podpora - lidi spolu v redakci mluví o tom, co při práci zažili, zda nebyl nějaký problém. I jednoduché utřídění myšlenek pomáhá zpracovat trauma,” řekla LN Šindelářová.
Jak dodala, je taky dobré, když si vedoucí redaktoři uvědomují, že pro jejich podřízené není například rozhovor s matkou, které zemřelo dítě, běžnou pracovní událostí, který se jich nedotkne.
Součástí zázemí českých redakcí zatím podle Šindelářové bohužel není to, co je běžné v zahraničí, v BBC i v CNN: anonymní psychologická podpora či psycholog připravený okamžitě konzultovat problém po telefonu.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz