Ondřej Aust

Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace

O kontrole obsahu na webu i jinde

10. 11. 2006

Zatímco „stará“ média - rozhlas, film - potřebovala ke svému rozšíření několik desetiletí, „novým“ stačily dvě či jedna dekáda, připomněl tento týden účastníkům pražské konference o společenském postavení médií německý profesor Winfried Schulz.

Kromě toho, vyjmenoval dále, že média rozšířila možnosti lidské komunikace, dosud omezené na předávání informací v prostoru a čase, vystřídala i řadu sociálních aktivit a institucí - sledování televize nahrazuje lidskou konverzaci, počítačové hry hmotné hračky, e-maily psanou korespondenci.

Média se taktéž „smísila“ s uměním, politikou, ekonomikou i volným časem; konzumací médií trávíme mnohem více času než čímkoli jiným vyjma spánku. Koneckonců podle vysílacích časů zpráv či seriálů upravujeme své denní programy, podobně třeba velké společnosti reagují na potřeby novinářů zakládáním tiskových oddělení.

S dalším podnětným poznatkem přišel šéf internetových projektů týdeníku Respekt Adam Javůrek, to když poukázal na novou profesi rodící se v tzv. občanské žurnalistice - funkci komunitního editora. Jestliže občanskou - nebo též zúčastněnou, zdola nahoru vyrostlou či sdílenou - žurnalistikou míníme to, když zpravodajství na internetu tvoří nikoli placení novináři z redakcí, ale dobrovolně lidé od svých domácích počítačů píšící o tom, čeho byli sami svědky, pak zmíněným editorem podle Javůrka rozumíme toho, kdo s takovou komunitou diskutuje o pravidlech onoho svobodného publikování a dohlíží na příspěvky, aniž by ovšem šlo o cenzuru.

V podstatě tak činí to, co je hlavním úkolem i editora v novinách, televizi a rozhlasu: vylepšovat výsledek práce redaktora v zájmu maximální možné přesnosti a srozumitelnosti. Jen tak činí jemněji a více z pozadí.

Zdá se, že náplň práce editora v klasických médiích a toho na internetu se sbližují. Klasická média musejí být stejně rychlá jako ta internetová, přitom ale jejich výroba a distribuce trvá déle. Také proto sahají vedoucí rubrik po textech autorů zvenčí - volných novinářů, žurnalistů specializujících se na určitý obor, vědců, politiků. U názorových stran v denících je to pochopitelné, méně už v případě „expertů“ v televizním zpravodajství.

Stav se tak velmi zvolna, ale přece jen blíží tomu, co podle komentátora mediálního dění Miloše Čermáka probíhá na internetu - totiž že obsah médií tvoří samo publikum. Webová média, podotýká Čermák, už nemusejí za velké peníze lákat hvězdy klasických médií, ale produkují a dodávají je sama.

V souvislosti s tím zazněl i postřeh o internetu coby nejúčinnějším hlídači tisku, rozhlasu a televize. Řada konzumentů médií se k nim začala prostřednictvím svých internetových zápisníků (blogů) kriticky vyjadřovat a polemizovat s tím, co předkládají k věření, čímž je v důsledku zdokonaluje.

Internetové šťouraly pronásledují výtky, jak snadné je z tepla domova například za počítačem upravené či naaranžované snímky kritizovat fotografy, kteří v ozbrojeném konfliktu riskují, aby informovali. Je to snadnější, ale to rozhodně neznamená, že by to proto nikdo neměl dělat.

Bloggeři mají díky novým technologiím čas se rozebírání problematických obsahů věnovat. Buďme za to vděčni, neboť čas vinou stejných technologií naopak čím dál více chybí těm, kteří na bezchybnost a přesnost obsahu nyní dohlížejí v redakcích.


e-mail  |  rss · validní XHTML · WordPress (česky)  |  odkazy  |  žurnalistika.cz