Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
23. 11. 2006
Večerníček představuje určitý pevný, orientační bod televizního vysílání. Chcete-li, převzal funkci věžních hodin a podílí se na strukturaci nejen dětského, ale i rodičovského času. V tomto smyslu bude posun drobným zásahem do každodenního vnímání rodinného času. Ne ale dramatický. Prostě budou tyto „věžní hodiny“ odbíjet o trochu dříve. Zajímavé je snad jen to, že jde o změnu proti sociálnímu a psychologickému vývoji dětského času, který se stále více posouvá do prime timu.
**Je večerníček jen pohádka pro děti, nebo hraje v životech diváků podstatnější roli?**
Večerníček se podílel na socializaci velké části dnes žijících generací. Jde de facto o kulturní instituci, nejstabilnější fiktivní formát, který Česká televize vysílá. Vytváří se zde místo času pro rodinu, pokud aspoň trochu funguje. Nevinné příběhy často pomáhají odblokovat rodinnou komunikaci pod záminkou hovoru o zápletkách, které často více baví rodiče než děti. Pořady jako večerníček tvoří podle zahraničních výzkumů významnou část kolektivní paměti spojované s dětstvím, významnější než četba pohádek. Maxipes Fík v tomto smyslu už dávno odsunul do pozadí pohádky Boženy Němcové.
**Odlišuje se večerníček jako typ programu od jiných?**
Jednak stojí za zmínku „česká škola večerníčku“. Její poetika nenásilí i dnes silně kontrastuje například s americkou dětskou produkcí. A zajímavá je i relativně malá míra ideologizace tohoto formátu za starého režimu.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz