Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
8. 12. 2006
Tentokrát jde o dokumentární film o výhodách politiků První mezi rovnými. Koncem letošního září jej tvůrci krátkou ukázkou představili v pražském kině Světozor a už tehdy oznámili přesný termín vysílání - 21. listopadu, dvacet hodin, na ČT 2. Dodnes však diváci čekají marně. Předminulé úterý snímek uveden nebyl, a kdy jej ČT odvysílá, není jasné.
Příliš silný názor
Osmadvacetiminutový film režiséra Tomáše Kudrny První mezi rovnými popisuje výhody českých politiků, které tvůrci nazývají zaměstnanci občanů, z jejichž daní jsou placeni. Kromě viditelných “zaměstnaneckých výhod” politiků - levného cestování, vysokých platů či poslanecké imunity - tvůrci zdůrazňují ty méně zjevné: krátkou paměť voličů, nedůsledná média či účelové upravování zákonů.
Právě razantní komentáře na adresu politiků jsou podle režiséra Kudrny důvodem, proč odpovědní pracovníci jeho dílu údajně vytkli “příliš silný názor” a nevyváženost a žádali přepracování. Nezamlouvalo se jim prý například, že publicista Karel Hvížďala při srovnávání tuzemské procedury navyšování koncesionářského poplatku s procedurami v zahraničí podotýká: “V Bruselu se přezdívá České televizi parlamentní televize, a je to myslím velice přesné.” S nevolí se setkala i část, v níž bývalá reportérka ČT Jana Škopková mluví o tom, že s ní Česká televize neprodloužila smlouvu v době, kdy natáčela reportáže kritizující pražský magistrát. Škopková odešla poté, co si na její práci generálnímu řediteli televize Jiřímu Janečkovi písemně stěžoval primátor Pavel Bém. “Vedení televize by mělo natolik stát za novináři, že by mělo (politikům, pozn. red.) říct - máte tady možnost se obrátit na soud, máte tady Radu pro rozhlasové a televizní vysílání,” říkala v původní verzi filmu reportérka. Zatímco Hvížďalovo vyjádření ve snímku zůstalo, pasáž se Škopkovou tvůrci před středeční schvalovací projekcí v ČT vystřihli. Pak byl dokument schválen.
Odloženo na neurčito
Televize odložení dokumentu vysvětluje jinak. “Pořad nebyl hotový, proto nemohl být před čtrnácti dny vysílán,” řekla LN šéf dramaturgyně centra publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání ČT Darja Macáková. Na opakovaný dotaz, zda to byl jediný důvod, proč film nebyl uveden v čase avizovaném minimálně dva měsíce dopředu, Macáková neodpověděla.
“Vzhledem ke snaze režiséra o co největší aktuálnost byl film dokončován v posledních možných výrobních termínech, takže se stalo, že nebylo možné film nasadit na předpokládané datum vysílání,” říká mluvčí ČT Martin Krafl a zdůrazňuje, že datum, které tvůrci prezentovali v září, bylo předběžné.
“Ano, u většiny programů jde o předběžná data. Tady ovšem nejde o termín, ale o důvody, proč nebyl dodržen a proč se dokument nemohl na obrazovkách objevit,” oponuje režisér Kudrna a podotýká, že snímek mohl být i se změnami hotový včas, kdyby šéfdramaturgyně Macákova nerozhodla o jeho vyřazení z plánovaného vysílacího schématu. Zmíněné peripetie má Kudrna za důkaz “malé odvahy a nízkého sebevědomí České televize”.
Definitivní vysílací čas ČT Kudrnově dokumentu zatím neurčila, navrhla nicméně film zasadit “do širšího kontextu”, například jej uvést v rámci tematického večera Média a politika, který by byl pro tento účel vytvořen.
Přílišná vyváženost
Toto úterý ČT odvysílala dokument Martina Vadase Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína. Poprvé jej odložila, aby nekolidoval se senátními volbami - obávala se možné zaujatosti autora, který Hučínovi, jenž do Senátu kandidoval, pomáhal s kampaní. Podruhé se prý čas uvedení kryl s jiným, už naplánovaným dokumentem.
I Vadasově snímku byla vyčítána nedostatečná vyváženost, jíž podle Tomáše Kudrny argumentují šéfové v ČT až přehnaně úzkostlivě - často prý zaznívá požadavek na uvedení stanoviska protistrany, a to i v takových případech, jako například zda šéf lidovců Miroslav Kalousek opravdu řekl, že dotazy novinářky musí přestát jako “chřipku”, nebo jestli nemohl použít třeba slovo “viróza” - a zda by se k tomu tedy v dokumentu neměl vyjádřit. “Principy vyváženosti, platné pouze pro zpravodajství, jsou často nepřijatelně a nekvalifikovaně uplatňovány i v oblastech tvorby, kde je takový požadavek absurdní. Naopak, často slouží ke skryté cenzuře, ovlivňování autorů a tvůrců, aby ‚vyvážili’ své práce ‚patřičným směrem’, případně i jako argument k neodvysílání díla,” protestoval nedávno Filmový a televizní svaz.
Co zaznívá ve snímku
V neodvysílaném dokumentu Tomáše Kudrny se mluví také o vztahu politiků a médií.
Sabina Slonková, reportérka serveru Aktuálně.cz
„Z těch nejaktuálnějších to je postup sociální demokracie poté, co byl zatčen bývalý šéf kabinetů expremiérů Grosse a Paroubka, tak zhruba čtyři nebo pět dní poté sociální demokracie svolala své vedení a vystoupili s variantou, nebo s nabídkou pro ODS na společnou vládu, což potom, jak mi přiznali lidé ze sociální demokracie, z velké části byl důvod nikoli ten, že by to mysleli až tak moc vážně, ale důvod byl ten, že to bylo v neděli, všechna média se na to vrhla, hrála to, a v tu chvíli kauza Doležel a potíže s tím spojené pro sociální demokracii ustoupily do pozadí.“
Erik Tabery, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt
„To není tak, že by se najednou v televizi objevilo, všichni milujme tohoto politika, protože na nás zabušil. Ne. Bude to tak, že tam nebude o základních prohřešcích toho politika.“
Jan Ruml, bývalý politik a novinář
„Unie svobody měla tehdy, mimořádně, jednou jedinkrát dvacet procent preferencí a ODS naopak dvanáct. Tak mě pozval ředitel Železný (někdejší šéf TV Nova – pozn. red.) a řekl mi, že bude dělat skrytě Unii svobody volební kampaň. Já jsem to odmítl a od té doby se se mnou nebaví.“
Václav Kasík, generální ředitel Českého rozhlasu
„Nepociťuji žádný vliv jakýchsi politických uskupení, které by prostřednictvím Rady (ČRo, pozn. red.) vstupovaly do řízení Českého rozhlasu, to ne. (…) Tady je to podle mě nastaveno tak, že míra nezávislosti je dostatečná. To se odvíjí třeba i od financování, tím, že financování je u nás z 96 procent tvořeno skutečně koncesionářským poplatkem, pak tedy způsoby závislosti jiné jsou prakticky nulové.“
Co v původní verzi říkala Jana Škopková
“No tak můj odchod z České televize byl takový podivný. Já po několika letech, myslím si, docela intenzivní práce pro Českou televizi, kdy jsem natočila možná sto reportáží, tak jsem se najednou dozvěděla z ničeho nic, že mi není prodloužena smlouva. A bylo to vlastně v době, kdy jsem dělala reportáže, které se týkaly zatopení pražského metra, úplatků při, vlastně, tady té obrovské stavbě, kdy jsem se zabývala třeba tím, kolik vlastně stál prodej pražské vody, tehdy. A ty reportáže, myslím, byly velice tvrdé a odkrývaly to pozadí, protože tam byli i lidé, kteří hovořili otevřeně o platcích. No a myslím si, že jsem se tehdy stala natolik nepohodlnou pro tu televizi, že už ta televize s tím měla tolik problémů, že pro ně prostě bylo jednodušší, aby mě vyhodili. Tak, já si myslím, že ty tlaky museli jít od těch lidí, o kterých já jsem, o které jsem se tehdy zajímala. To znamená, že to určitě byla ta politická garnitura, která v té době byla na magistrátu, jak pan Paroubek, tak pan Bém. To v podstatě, bych řekla, že to všechno probíhalo celým tím, jakoby, politickým spektrem v té době. Ale jako, já si myslím, že to vedení televize by mělo natolik stát za těmi novináři, že by mělo říct: Máte tady možnost se obrátit na soud. Máte tady Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Ve chvíli, kdy prostě vy argumentujete, že to v té reportáži bylo špatně tak my jsme ochotni, nebo my, prostě, se omluvíme. A v tu chvíli, já, jako novinář, očekávám, že přijde vedení a řekne: Podívejte se, tohle bylo špatně, ukažte mi, jestli to máte nějak, jste schopna mi to nějak vysvětlit? A když nebudu, tak věřím tomu, že řeknou: tak běžte a já řeknu: omlouvám se a na shledanou.”
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz