Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
30. 12. 2006
Z nijak zapeklité technické záležitosti se ale stal politický problém, do něhož se se vší silou promítají obchodní zájmy. Výsledkem je změť nejasných, chaoticky přijímaných pravidel. Například nový zákon o vysílání odhlasovali poslanci (po řadě let diskusí) v podobě, jíž řada z nich vůbec nerozuměla. Půl roku nato narychlo vzniká „supermininovela“ a celá norma se má brzy z gruntu měnit. Když řádné digitální vysílání v říjnu 2005 startovalo, přivítal to generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík prohlášením, že jde o epochální krok. Česko nohu zvedlo, ale ne a ne došlápnout. A ukazuje se, že bez silných - a bohatých - to nepůjde.
Televize Nova využila slabin státu a u soudu se domohla pozdržení startu svých konkurentů - šesti digitálních televizí. Chceme zpátky do hry, prohlašuje Nova a myslí tím zachování podmínek na trhu, jemuž vládne. Tedy že ke svému stávajícímu programu dostane za ochotu přejít na digitální signál možnost vysílat další kanály.
Nově jde o hodně. Digitální sítě přivedou do všech českých domovů bezplatně nejprve šest, nakonec až několik desítek nových programů. Byť některé s ušlechtilými záměry, všechny zatím představené projekty počítají s tím, že budou svým provozovatelům a investorům především vytvářet zisk. To vydatně činí Nova, která si dnes z devíti miliard, jež ročně firmy na obrazovkách proinzerují, bere téměř tři čtvrtiny. Z koláče sledovanosti, ale především inzertních příjmů se budou nové stanice snažit ukousnout právě tomu největšímu. A ten zas bude všemi způsoby ze všech sil bránit svou nynější výsadní pozici.
Naštěstí pro Novu je pro nováčky čím dál těžší dostat se na mediální trh, jak už v minulé dekádě konstatoval britský médiolog James Curran. Stojí to čím dál víc peněz, neb vlastnictví mediálních podniků se koncentruje. Velcí skupují malé a postupně obsazují jednotlivé oblasti mediálního trhu. Často jen pro samotnou svou přítomnost v nich, proto, aby tam neuspěl jiný. Existující podniky to přitom stojí mnohem méně - už někde sídlí, mají nakoupené programy, lidi, techniku.
Programová nabídka se rozšíří, těší se propagátoři digitalizace. Několik nových televizí začne příští rok snad konečně vysílat. Velmi pravděpodobně vyprodukuje další kanály i pár stávajících televizí - Nova s Primou. Tak či tak, počet programů se zmnoží. Ale přibude také podstatných zpráv? Hojnost informací je nejnebezpečnější druh totalitarismu, varuje filozof Václav Bělohradský a všímá si, že stále stejný kus reality je zobrazován čím dál větším počtem mediálních sdělení.
Na přesyceném mediálním trhu je těžké zaujmout věcnou zprávou. Informacím se proto dává netradiční, blyštivý obal, slibující něco navíc. Má-li mít vysílání, přesněji řečeno zpravodajství a publicistika, šířeji diskuse a funkční komunikace smysl, musí ji provozovat mediální subjekty, jejichž hlavní metou není vydělávat. A ty jsou v Česku jen dva - Česká televize a Český rozhlas. Udržet společný prostor, zachovat kulturu, informace třídit - to podle Bělohradského zvládnou už jen média veřejné služby.
Český rozhlas si vedle více než šedesáti soukromých stanic dokázal vydobýt více než čtvrtinu trhu. Letos se rozhodl být multimediální. Vlně komerčních stanic bude muset čelit i Česká televize. Už to nebudou dva programy ČT proti Nově a Primě. I Česká televize bude muset použít nástroje jako obchodníci se zábavou - více kanálů, interaktivní služby na televizní obrazovce, internet, mobilní telefony. Také ale doplnit kvantitu kvalitou. Zřejmě už příští rok se dozvíme, jak silná bude ruka, již nám, tonoucím v záplavě komerčních výkřiků, Česká televize a rozhlas podají. A zda jim k sebevědomější existenci pomohou i politici.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz