Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
26. 1. 2007
V roce 2003 absolvovala FAMU snímkem Ženy pro měny, svůj zatím poslední film Sejdeme se v Eurocampu dokončila před rokem. Po několikaměsíční cestě po Bangladéši, Indii a Nepálu uspěla loni na jaře právě v konkurzu na šéfku Nového prostoru. „Předtím jsem ho kupovala čas od času. A měla jsem většinou pocit, že to je nevyužitá šance. Že ho koupím, abych pomohla prodejci, prolistuju a zahodím. A přitom se by se dal dělat lépe a zajímavěji,“ říká dnes Hníková.
Aby koupě časopisu nebyla jen prostředkem, jak přispět prodejcům (mají z každého prodaného výtisku polovinu jeho ceny, tedy dvacet korun), rozhodla se poté, co vyrobila několik čísel v původní úpravě, změnit jak grafiku, tak obsahové zaměření. Obálky jsou nyní jednodušší, s jediným obrazovým motivem a jediným krátkým titulkem. Ten vždy odkazuje na hlavní téma vydání - naposledy třeba homosexualitu, vztah médií a moci či válku v Iráku. Místo má i ženská rubrika, komiks či alternativní pohled na kulturu.
**„Střední cestou“**
„Protože hlavním cílem kupujících je pomoci lidem, kteří časopis prodávají, nejspíš by člověk řekl, že jde o to dělat časopis, který nikoho neurazí. Jenomže časopis, který nikoho neurazí, taky nikoho nezaujme,“ vysvětluje výběr kontroverzních témat Ondřej Slačálek, bývalý redaktor anarchistického časopisu A-kontra, jenž v Novém prostoru působí od října.
S šéfredaktorkou Hníkovou a dramatikem Tomášem Rychetským, který sám sebe označuje za levicového autora, se Slačálek rozhodl jít střední cestou - zprostředkovat témata, braná většinou za okrajová (jako jsou ekologie, kritika násilí či odpor k válkám), srozumitelněji a výstižněji, než tak činila předchozí redakce. „A to i s rizikem, že snahou takto zaujmout můžeme někoho urazit,“ dodává Slačálek. Politické směřování časopisu podle něj nemá být levicové, ale hlavně kritické a nonkonformní.
Už to, že Nový prostor se nyní jakkoli vymezuje politicky, považuje ale jeho někdejší šéfredaktor Petr Skaribiku (jde o pseudonym, pozn. red.) za překvapivé. „Ze strany vydavatele se vždycky razila teorie, že by to mělo být co nejvíc apolitické,“ říká bývalý šéf. Poukazuje přitom na to, že nakonec je to vždy prodejce, kdo s časopisem na ulici stojí a kolemjdoucím ho nabízí: „Vystavovat čtenáře volbě, jestli pomůžu konkrétnímu prodejci, nebo jestli podpořím redakci, která se straní extrémně doleva, je nemorální.“ Takto nestandardně vyhraněné jsou prý ze světových pouličních časopisů jen „ty nejextrémnější v Jižní Americe“.
„Ocitáme se v etickém dilematu,“ uvědomuje si redaktor Slačálek. „Nechceme zneužívat solidaritu lidí k prodejcům k prosazování vlastních partikulárních myšlenek. Ale kritické myšlení není jenom náš partikulární cíl - dáme-li časopisu problematickou, konfliktní tvář, můžeme, jak se zatím potvrzuje, prodejcům naopak pomoct,“ domnívá se.
Fabiano Golgo, další z bývalých šéfů Nového prostoru, který nyní vede bezplatný deník Metro, zaznamenal na nový obsah značně negativní i výrazně pozitivní reakce. „Nerad bych ale viděl prodejce jako distributory politické ideologie,“ podotýká. Sám se podle svých slov snažil, aby „časopis, který prodávají bezdomovci, nebyl jen o bezdomovcích“ a společenská témata (podobná dnešním) přitom koncipoval nikoli jen povrchně, zároveň ale co nejvíc neutrálně.
Erika Hníková má Golgovu éru za jednu z nejlepších Nového prostoru, obhajuje ale i nynější koncept: „Jako šéfredaktorka nemusím s některými texty souhlasit, pokud však jsou provokující a předkládají ne většinový názor, zajímají mě.“
**Profesionálněji**
Podle Martina Hadaščoka, který koordinuje distribuci Nového prostoru, je brzy odhadovat, jak změna konceptu ovlivnila prodej. Sám však registruje více čtenářských reakcí, což se v minulosti objevovalo s výraznějším obsahem a právě vyššími prodeji. „Pokud je časopis nevýrazný, lidé berou koupi jenom jako akt pomoci,“ míní Hadaščok.
Nový prostor také v prosinci zavedl nové stejnokroje. A jak LN řekl jeden z pražských prodejců, část výtěžku z prodeje dostává až za pravidelnou účast na pracovních setkáních. Obojí podle Hadaščoka souvisí se snahou projekt profesionalizovat a jeho účastníky motivovat, aby do práce chodili pravidelně, nikoli jen občas, účelově, když nutně potřebují peníze.
***
Časopis Nový prostor (původně Patron) vychází od prosince 1999, býval týdeníkem, nedávno se změnil na čtrnáctideník. Vydává ho stejnojmenné neziskové občanské sdružení, které pomáhá lidem bez přístřeší. Je možné jej koupit v ulicích Prahy, Brna, Českých Budějovic, Hradce Králové, Pardubic, Plzně, Olomouce, Ostravy a Uherského Hradiště od zhruba dvou stovek pravidelných prodejců.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz