Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
2. 2. 2007
Spojit s rozhlasem a televizí?
Vrámci co nejefektivnějšího využití výdajů radní Českého rozhlasu Štěpán Kotrba v roce 2004 navrhl postupné propojení ČRo, ČT a ČTK, včetně dceřiných společností Neris a Newton IT.
„Z podstaty věci je tento nápad nesmyslný,“ míní generální ředitel ČTK Milan Stibral. „Pokud by se ČTK spojila s jednou konkrétní televizní nebo rozhlasovou stanicí, je velmi pochybné, že by ostatní vysílatelé od takové instituce - jako od svého přímého konkurenta - vůbec nějaké zpravodajství kupovali. Není náhodou, že nynější legislativa zakazuje ČTK provozovat rozhlasové a televizní vysílání,“ sdělil LN Stibral.
„Na úsporu nákladů spojením některých činností těchto korporací nevěřím,“ uvedl dále.
Raději prodat. Nebo ne?
Místo včlenění ČTK do veřejnoprávního celku mluví vedení agentury i někteří politici naopak znovu o jejím prodeji do soukromých rukou. „Toto médium je veřejnoprávní, ale veřejná kontrola nad ním být z podstaty věci ani nemůže. Tým stovek lidí by musel kontrolovat každou zprávu, což je nesmysl,“ míní Petr Pleva z ODS.
**Česká tisková kancelář v datech**
- ČTK vznikla 28. října 1918
- do roku 1992 byla agenturou státní, teď má veřejnoprávní statut, na její činnost dohlíží sedmičlenná Rada ČTK
- má 600 dlouhodobých klientů (70 % tvoří média)
- od roku 1996 nepobírá státní dotace, od roku 1997 zisková
- 100% vlastní polygrafickou ČTK Repro a agenturu pro nová média Neris, loni prodala polovinu v Newton IT
- vlastní 11 % vydavatelství Economia
- pracuje v ní téměř 400 lidí
- loňský nezdaněný zisk činí předběžně asi 70 milionů Kč
- letošní rozpočet je vyrovnaný při obratu 367 milionů Kč
- od roku 1993 ji řídí Milan Stibral
Spolu s Vítězslavem Jandákem z ČSSD předložili zatím nejnovější návrh na privatizaci ČTK, který poslanecký kulturní výbor v půli listopadu 2006 většinou hlasů přijal a vyzval ministerstvo kultury, aby připravilo možný postup prodeje. „Počkáme, až se nový ministr rozkouká, pak mu to připomeneme,“ naráží Pleva na to, že resort od té doby dvakrát změnil šéfa, a dodává: „Parametry musí nastavit vláda. Osobně bych dal přednost tomu, kdyby budoucí vlastník měl zkušenosti s agenturní činností ze zahraničí. Podmínkou by samozřejmě bylo zachování značky ČTK.“
ČTK má vlastní představu. „Agenturu by měli vlastnit její hlavní klienti,“ míní ředitel Stibral. Těmi jsou hlavně podniky z mediální sféry, od nich jde ČTK asi 70 procent jejích výnosů. Dlouhodobé smlouvy má se šesti sty partnery. „Velikost individuálních vlastnických podílů by měla být výrazně omezena, aby žádný subjekt nemohl v agentuře získat dominantní postavení. Je to model, který úspěšně funguje v řadě zemí západní Evropy,“ dodává Milan Stibral.
Zásadně proti privatizaci je členka mediálního podvýboru sněmovny, poslankyně KSČM Ivana Levá, neboť nejpravděpodobnějšími novými majiteli by podle ní byly zahraniční koncerny podnikající na mediálním trhu v Česku. „ČTK by měla zůstat když ne v rukách státu, tak alespoň v českých rukách,“ řekla LN. „Přes ni sem jde zpravodajství z celého světa a každá země dává přednost určitým lokalitám, které potom preferuje ve svém zpravodajství. To bych nerada.“
Státu by měl podle návrhu Jandáka s Plevou zůstat pouze archiv. Obrazové zpravodajství, výrazně se rozvíjející od třicátých let, dnes čítá na pět milionů snímků. „Fotoarchiv by měl zůstat součástí agentury. Mohl by být i převeden na jiný subjekt, ČTK by však měla být i v takovém případě pověřena jeho správou,“ míní ředitel Stibral.
I kdyby archiv zůstal státu, má poslankyně Levá strach, že by se mohla ztratit spousta materiálů, třeba dokumentů, jež nemohly být zveřejněny před rokem 1989.
Patnáct let v provizoriu
S privatizací počítal už zákon z podzimu 1992, koncipovaný jako dočasný v době dělení federace. ČTK se ale dosud nachází v provizoriu, navíc zastaralém. Například proto, že v době vzniku zákona ještě neexistoval Senát. Šéfem ČTK či členem její rady dohlížející na nestrannost a nezávislost tak dnes sice nesmí být poslanec, ale senátor teoreticky ano.
Podle Ludmily Trunečkové z pražské Fakulty sociálních věd UK je sporná i veřejnoprávní forma ČTK. Tiskové agentury jako „noviny novinářů“ totiž nemají s veřejností přímý kontakt, ale svou produkci prodávají médiím, státní správě či firmám: „Co z agenturní nabídky pronikne na stránky novin. do rádií či TV relací, nemůže agentura nijak ovlivnit.“
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz