Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
30. 3. 2007
Svou tezi, proč to tak je, připomněl ve středu i jistý šéf velkých českých komerčních rádií. Politici ani radní podle něj neslyšeli na tvrzení, že pokud v digitálních sítích nedostanou odpovídající pozice silní hráči, kteří určují, co se na trhu bude dít – tedy největší komerční televize nebo právě rozhlasové stanice –, digitalizace se bez nich nemá šanci rozběhnout. Potud je to argumentace známá a mnohokrát všelijak propraná. Co veřejně zaznívá méně častěji, jsou důsledky, kterou velcí mediální hráči ze současné situace dovozují.
Totiž že digitální vysílání už není jedinou budoucností televize, ale zastarávajícím technologickým řešením, jednou z posledních možností, jak si stát a politici drží vliv na to, co a kdo vysílá. A tedy že digitální televizní vysílání je jen nutným zlem, které je s jeho všemi problémy třeba přetrpět při přechodu od analogové televize k televizím internetovým.
Že „internet je médium budoucnosti“ a „zkáza pro tisk i televizi“ zní odevšad. Co pořád může překvapit – zvlášť redaktory stále ještě tištěných titulů –, jsou konkrétní, téměř hmatatelné projevy naznačeného trendu. A jak jich přibývá.
Třeba jen letos: redakce Nedělního světa, o který nebyl zájem, začala tvořit webovou verzi časopisu Týden. Týdeník Respekt má internetovou „televizi“. Webové Aktuálně.cz bude plnit tištěné regionální deníky. Komerční rádia spouštějí internetové stanice jednoho žánru či dekády. Vznikla webová televize pro ty, kdo se vydrží dívat jen pár minut.
Nebulvární tisk je poslední možností, jak smysluplně udržet společný veřejný prostor a hodnoty. A ještě vysílatelé veřejné služby. Nezapomínejme na to.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz