Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
30. 3. 2007
Dalo by se to tak nazvat. Někteří politici už „zapomněli“ na události před šesti lety, z doby tzv. televizní krize. Za mého krátkého působení pod vedením ředitele Hodače a šéfky zpravodajství Bobošíkové nám mnozí odmítali rozhovory a jasně přitom deklarovali, že my nejsme Česká televize. Tu pro ně tehdy reprezentovali „bojovníci za svobodu slova“. Myslím, že už to přehodnotili nejenom politici, kteří byli i aktéry těch událostí, ale také novináři, a jsem přesvědčen, že i velká část veřejnosti, se kterou se tehdy dost manipulovalo. Po šesti letech cítím své zvolení jako fér akci vůči sobě, udělalo mi to radost.
**Svůj odchod z rozhlasu krátce po nástupu ředitele Václava Kasíka v roce 1999 jste odůvodnil údajnou komercionalizací vysílání a nezájmem o vaši práci. Tehdejší šéf publicistiky Jan Pokorný uváděl, že odcházíte, protože vám nepřidal. Jak to tedy bylo?**
Některé publicistické pořady byly najednou dávány jiným kolegům, dokonce těm, kteří nebyli členy týmu publicistiky. To se odráželo i v ekonomickém pohledu, ale to bylo opravdu až to poslední. Hlavní byly velké neshody v uchopení témat i výběru hostů, v indoktrinaci vysílání právě vinou šéfa publicistiky Jana Pokorného. Mně velmi vadilo a dodneška jako koncesionáři vadí, že monopol na každodenní komentáře, glosy má Ivan Hoffman. To není osobní útok, vážím si ho. On ale tehdy navíc podepsal ryze politickou výzvu Děkujeme, odejděte, v rozhlasu i moderoval diskusi s čelními představiteli hnutí. To vše se mi zdálo nevhodné.
**Podobně nevhodné, jako když jste se ve svém posledním Radiofóru na konci roku 1999 loučil v živém vysílání osobním líčením důvodů svého odchodu?**
Ano, toto mé „operetní rozloučení“ bylo velmi nevhodné a to, že mě na pokutě od tehdejšího šéfredaktora Píchy stálo tři tisíce korun, bylo zcela oprávněné. Podlehl jsem emocím a pocitu nespravedlnosti a dnes to považuji za obrovskou chybu.
**Je dnes Radiožurnál lepší, než jak jste říkal, když jste odcházel?**
Postrádám pluralitu názorů, monopol jednoho komentátora se mi nelíbil už tehdy a očekával bych větší prostor pro analytickou část politiky domácí i zahraniční. Do Radiožurnálu bych implantoval některé prvky z ČRo 6, který má skvělé komentáře, nebo zpravodajského Rádia Česko. Zásadní výhrady ale nemám, naopak jsem uvítal třeba profesionálně dělaných 20 minut Martina Veselovského.
**Co se týče nových digitálních stanic a zaměření na multimédia, vede Václav Kasík, před jehož kroky jste zpočátku varoval, Český rozhlas správným směrem?**
Nedávno jsem si přečetl od radního Kotrby, že musíme respektovat světový trend, nové technologie a internet, a že „je lépe jednou vidět než stokrát slyšet“. Budeme si tedy hrát na rozhlasovou televizi, abychom byli in? Byl bych spíše pro kvalitnější a intenzivní vysílání než pro extenzivní a fragmenty postihující všehochuť. Chápu internetovou stránku, rád si tam poslechnu pořad, který mi unikl. Ale abych s koncesionářskými poplatky hospodařil takto, zdá se mi jemně řečeno neefektivní. A ještě jedna věc: budu velmi zvědavý, kolik rozhlas platí soukromé společnosti BBC Radiocom. Kolik její vysílání s Rádiem Česko koncesionáře stojí.
**Má v analogovém éteru skončit Rádio Wave, které vysílá z Cukráku, čímž rozhlas podle části radních porušuje zákon?**
Myslím, že místopředsedkyně rady Dana Jaklová má obrovskou pravdu a zároveň povinnost – nebyl dodržen zákon. Můžeme diskutovat, zda je špatný, nebo dobrý, ale rada je kontrolní orgán, kdo jiný by měl hledět na dodržování zákonů?
**Problém je, že zákon není jednoznačný. Nežádá si i proto mediální legislativa výraznou revizi?**
Který zákon je ideální… Navíc co právník, to názor. Právní analýzy, které si nechal udělat rozhlas, asi nemohou vyznít než v jeho prospěch. Pokud poslanci upraví novelou právě tuto problematiku, budiž. Ale jestliže se porušuje zákon, není možné, aby kontrolní orgán dal hlavu dolů. V analogii s Radou České televize: mě šokoval nedávný verdikt, jímž konstatovala, že generální ředitel Janeček porušil zákon, ale pár teček, nic se neděje. To je skandální. Nerad bych byl členem rady, která rezignuje na legislativu.
**Před sedmi lety jste chtěl dokonce šéfovat Českému rozhlasu.**
Ta ambice byla tehdy hnaná pokusem o radikální změnu. Teď jsem spokojený v médiu, kde jsem. A pokud bych aspoň vahou svého jednoho hlasu v radě mohl přispět k tomu, po čem posluchači volají a co by Českému rozhlasu pomohlo, budu naprosto spokojený.
**V parlamentní 24cz budete i dál moderovat a řídit program?**
Dohodli jsem se s ředitelem Janem Fulínem, že bych si ponechal funkci šéfa publicistiky. Ta mě baví, rád ji dělám a věřím, že v tomto médiu má budoucnost. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych toto angažmá v 24cz ukončil.
**Nemůžete ale to, co prosazujete v radě, podporovat následně i výběrem hostů a témat v 24cz či při častějších setkáních s politiky? Nebyl by to střet zájmů?**
Kdo ho bude chtít vidět, vidět ho bude. Určitě bych ale jako radní nemoderoval problém týkající se rozhodování v radě ani bych tím neúkoloval kolegy. A s politiky, již léta vystupují v médiích, se setkávám od roku 1992, nejprve jako redaktor Českého rozhlasu, pak České televize, teď parlamentní. Intenzita setkávání není nyní větší.
***
Antonín Zelenka
Narodil se v roce 1956. Vystudoval pedagogickou fakultu, od roku 1980 působil jako učitel v Praze, později v Písku. V roce 1992 se jako „ostřílený moderátor občanských fór“ stal redaktorem rádia Kobra. Od roku 1993 v ČRo1-Radiožurnál moderoval Radiofórum, v ČRo2-Praha rozhovory s osobnostmi, které pak vyšly knižně. Koncem roku 1999 z rozhlasu odešel, následující rok začal uvádět diskusi V pravé poledne na ČT. V době televizní krize byl v týmu Jany Bobošíkové. S nástupem do ČT vystoupil z ODS, a jak tvrdí, předtím ani potom nebyl členem jiné strany. Minulý týden ho poslanci 121 hlasy zvolili na šest let do Rady Českého rozhlasu, kam ho nominoval Syndikát novinářů.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz