Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
22. 6. 2007
Televize veřejné služby dlouhodobě trpí tím, že je inkubátorem pro růst vzácných osobností specifických profesí na úzkém televizním trhu. A když je někdo úspěšný, dostane lukrativní nabídku ze soukromých médií, které zákonitě mohou přeplácet. S tím se potýkají všechny televize veřejné služby, a koncepčně mu chce čelit i ČT. Musí nabídnout tvůrcům programu - od techniků po tváře na obrazovce - kvalitu tvorby a zázemí.
Měl ředitel Janeček na mysli třeba odchod reportéra Jiřího Hynka do zpravodajství Novy nebo šéfa nákupu zahraničních pořadů Jana Rubeše, který nyní pracuje pro Primu?
Nespecifikoval mi to, ale rozhodně pan Hynek i pan Rubeš byli osobnostmi, které profilovaly jak program, tak obrazovku ČT, a je to ztráta, když jsou mimo ni.
Není udržení si kvalitních lidí, které ČT vychová, spíše úkol pro finančního ředitele - aby je televize dostatečně zaplatila?
To je jen jedna část. Televize veřejné služby nebude nikdy schopna, protože hospodaří s veřejnými prostředky, nabídnout srovnatelné finanční podmínky s televizemi komerčními. To vyplývá z logiky věci. Práce s lidmi ale není a nesmí být jen otázkou peněz.
Jaké má ČT hlavní nedostatky v péči o své zaměstnance?
Personální útvar měl dobrý tým lidí, nicméně v rámci ČT byl spíš popelkou než aktivním systémovým prvkem řízení. Jako průřezový útvar musí vytvářet podmínky, aby výběr konkrétních lidí pak adekvátně probíhal přímo v jednotlivých odděleních a redakcích.
Jak konkrétně to uděláte?
Nejdřív vytvoříme obsáhlejší materiál, personální strategii ČT na nejbližší období. Počet zaměstnanců neporoste, ale struktura bude jiná, bude se odvíjet od nové tváře televize v digitální éře. Třeba do redakce zpravodajství přišla se spuštěním digitální ČT 24 řada nových lidí, převážně mladých po škole. Další takové vlny související s přeměnou dvou analogových kanálů na pět až šest digitálních, tematicky zaměřených, ještě přijdou. Nové technologie kladou na lidi stále větší nároky, a ČT musí držet krok s dobou. Rozšíříme proto i vzdělávací programy, abychom na zmíněné trendy uměli reagovat.
Co uděláte s brněnským studiem? Radní Jiří Voráč nedávno uvedl, že od Janečkova nástupu se v Brně na třech rozhodujících pozicích vystřídalo dvanáct lidí, v lednu radní znepokojily střety zájmů u lidí z ČT. Máte recept?
Recept na televizní studio v Brně prostě není. Otevřeně říkám, že dokud jsem nebyl v Radě ČT (v letech 2001-2005 - pozn. red.), nevěděl jsem, jaké problémy brněnské studio sužují. Různé skupiny nás vyzývaly: setněte hlavu jednomu, přišroubujte ji druhému. Později jsem zjistil, že v Brně se podobné věci dějí i v jiných oblastech veřejného života. Poslední ředitel Vladimír Karmazín brněnské studio stabilizoval, to se musí do budoucna ještě jasněji profilovat.
Jakou vy osobně máte kvalifikaci k práci personálního šéfa?
Mám ekonomické vzdělání, ale léta jsem byl učitel a věnoval se vzdělávání jako takovému. Zákoník práce, kolektivní vyjednávání, to jsou věci, kterými jsem se zabýval posledních patnáct let, v řídících pozicích jsem od 90. let. Zkušenosti mám hlavně z veřejných organizací, jejichž pracovníky vždy komerční sféra hrozila přeplatit.
V Národním divadle, které jste přechodně vedl do března, umělci ale žádali vaše odvolání, nebyl jste podle nich kvalifikovaný. To podepsal i Filmový a televizní svaz (FITES), jemuž předsedá moderátor Jan Kraus.
Něčeho podobného se v ČT neobávám. Mediální obraz toho dění byl jiný než realita. Podstatné je, že v Národním jsme dobře spolupracovali se všemi odborovými organizacemi. A ty mi v průběhu krize o Vánocích vyjadřovaly podporu. FITES nevystupoval aktivně, jen spolupodepsal petici. V detailech se můžeme lišit, ale s FITES jsem komunikoval vždy přiměřeně. Doufám, že to tak bude i dál.
Cílem Radima Hrehy, který loni skončil ve funkci šéfa Janečkova sekretariátu po střetu právě s Krausem, bylo „nastavit dialog uvnitř i vně televize“. Navážete na Hrehovo snažení?
Asi by bylo naivní říkat si, že různé názorové skupinky v ČT se stanou kamarády, kteří si budou plácat po ramenou. Každá ze skupin má určité postavení, záběr, a tudíž i zájmy. Proto je třeba komunikovat, komunikovat, komunikovat, aby napětí, pokud vznikne, bylo pozitivní. Nejhorší jsou zákopové války. S přicházející ředitelkou programu Kateřinou Fričovou se můžeme pokusit o novou kvalitu vztahů. ČT jako televize veřejné služby by se rozhodně neměla vůči tvůrcům tvářit arogantně, přezíravě.
V nejužším vedení ČT stále zůstává jako bývalý milicionář František Lambert, byť víc než tři roky porušoval lustrační zákon. Nevadí vám to jako personálnímu šéfovi?
Musím se na to dívat bohužel jako úředník, protože personalistika je trochu úředničina. Musíme mít jednoznačný názor soudu, abychom mohli rýsovat nějaký obrys budoucnosti. Z hlediska lidského je to všechno nepříjemné a mrzuté.
Zajistíte systémově, aby nevypadl podobný kostlivec ze skříně jiných vedoucích pracovníků České televize?
Nemůžeme to udělat jen z vůle vedení ČT. Je potřeba to vtělit do vnitřní normy - třeba do pracovního řádu -, do níž musíme promítnout platné zákony. Nad jejich rámec nemůžeme jít, aby to nesloužilo jako záminka pro různé hony na čarodějnice. Ale na druhou stranu myslím, že v případě ČT by všechny takové normy měly být co nejpřísnější. Není vhodné ani přípustné, aby ČT byla v rukou lidí, jejichž morální kredit je pošpiněn. To by bylo pro českou společnost do budoucna velmi nebezpečné.
Františka Lamberta si Jiří Janeček přivedl jako vrchního ředitele, vás zaměstnal záhy poté, co jste skončil v Národním…
V únoru či březnu jsem vyhodnocoval asi čtyři nabídky, a tato mě oslovila nejvíce.
Objevily se i takové názory, že vám tak Jiří Janeček dal trafiku.
To jsou… zajímavé názory. Komentovat je nebudu.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz