Ondřej Aust

Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace

O tom, jak z toho ven

22. 6. 2007

Tak do toho (i když už titulek je jen dalším marným pokusem, jak z názvu skupiny Ztohoven a její aktuální akce vytřískat něco ještě vtipnějšího): pirátské vlomení se do programu ČT 2 s vizuální atrapou atomového výbuchu opomenout nelze.

Už pondělní vydání deníků, které o nedělně-ranní fiktivní explozi v Krokonoších referovaly, četlo o stovky tisíc víc lidí, než z něj mohlo zažít nefalšovaný údiv či dokonce šok. Těm několika málo desítkám tisíc diváků, kteří byli v neděli vzhůru u zapnutého televizoru, proto můžeme jen závidět. Většina z nás, co jsme se o něm dozvěděli ex post, měla zážitek z něj upravený podle toho, odkud jsme o něm dozvěděli. A protože o stejné události vždycky vznikne tolik popisů, kolik je u ní svědků. apel Ztohoven se poněkud minul účinkem.

„Nejsme žádná teroristická ani politická skupina, účelem není jakkoli společnost strašit či manipulovat tak, jak jsme toho dennodenně svědky ve světě reálném, tak mediálním. Ať už to jsou politické zájmy, nebo zájmy trhu, firem, nadnárodních společností, skrytě manipulují, tlačí své produkty a ideje všemi možnými cestami do podvědomí občana. Jemné narušení tohoto systému, apel na čistý rozum člověka, jeho neovlivnitelnost, si myslíme nikdy neškodí ani v demokratické zemi,“ píší trochu kostrbatě na své webu naši spoluobčané.

Polemizovat se dá hned třeba s předpokladem, že existuje nějaký „svět reálný“ a vedle něj jiný „svět mediální“.

V tuzemsku je to poměrně rozšířený konstrukt. „Média“ jsou - už z podstaty svého názvu - „prostředky“ či „prostředníci“, například v komunikaci. Čteme-li noviny nebo sledujeme televizi, je to v podstatě totéž, jako bychom s někým mluvili, jen vzdálenost je delší. Pořád ale jde o komunikaci lidí - v tomto případě novináře na jedné straně a čtenáře či diváka na straně druhé. Samozřejmě, čím je trasa, kterou musí informace urazit, delší - třeba právě ve srovnání osobního rozhovoru a televizního vysílání -, tím více zkreslená může být. Ale vždy ji tvoří novinář, který je zcela skutečný a ve zcela reálné životní situaci, a stejně tak ji přijímá a pracuje s ní čtenář či divák na druhé straně.

Podle logiky Ztohoven by tedy svět, v němž tváří v tvář s někým mluvíme, musel být stejně neskutečný jako svět, v němž spolu „mluvíme“ přes média. Nezní to pravděpodobně. Reklama možná manipuluje, ale stejných manipulací se denně dočkáme i od všech lidí kolem sebe, kteří k nám v rozhovoru tváří v tvář podávají informace ze svého pohledu, něco zamlčují, mlží nebo zveličují, čili „tlačí ideje všemi možnými cestami do našeho podvědomí“.

Kdyby byl akt Ztohoven uměním, vybrala by si skupina k útoku na všemožné domnělé manipulace hlavní vysílací čas, do něhož pirátsky se dostat je skutečné umění. Jde to však. A Ztohoven promarnili příležitost alespoň se vyrovnat mnohem podařenějšímu pirátskému vysílání z Vánoc 2000, kdy sice nebouchalo v Krkonoších, ale z obrazovky mrkala Dušica Zimová.

Šok, který tehdy ono neautorizované vysílání způsobilo, zavinil, že se na Václavském náměstí sešly tisíce lidí. Opakovaně.

Nikdo se za to zatím neomluvil a dodnes nevíme, jak z toho ven.

**Viz také:** “shrnutí reakcí na akci Ztohoven od Dalibora Záhory”:http://blisty.cz/2007/6/25/art34998.html

---

e-mail  |  rss · validní XHTML · WordPress (česky)  |  odkazy  |  žurnalistika.cz