Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
20. 7. 2007
O Medic TV se osmatřicetiletý doktor Šmucler zdráhá mluvit jako o televizi v pravém slova smyslu – nejen proto, že její vysílání nelze volně naladit: „Existuje tu psychóza daná nástupem Novy, všichni chápou samotnou licenci k provozování televize jako poukázku na miliardové obraty a příjmy. V popředí jsou tu totiž vysílatelé, tedy ti, kteří licence vlastní a vysílání provozují.“ Jejich význam, míní Šmucler, se ale bude snižovat: „Do popředí se dostanou producenti – ti, kteří mediální prostor dokáží naplnit obsahem.“
Dnes, kdy je čím dál víc televizních stanic, jde podle Šmuclera hlavně o to vyrábět kvalitní původní pořady: „Snažím se být co nejvíc producentem. Už teď natáčíme pořady a distribuujeme je i do zahraničí, třeba do Ameriky.“ Programové smyčky Medic TV běží na uzavřených televizních kanálech v hotelích, čekárnách ordinací, farmaceutických firmách či v cestovních kancelářích, které tím lákají do Česka cizince. „Českými hotely, v nichž vysíláme, projdou týdně tři a půl tisíce nových lidí,“ odhaduje Šmucler možný počet diváků.
Pořady vznikají v anglické, německé, ruské a české mutaci, chystá se španělština. Celý projekt vede Yvona Koutníková, bývalá dramaturgyně nováckého Občanského juda či Železného Volejte řediteli. I další redaktoři mají zkušenosti z velkých televizí. „Zatím nás to celé nestálo ani korunu,“ říká přitom Šmucler. Nemá totiž žádné vlastní studio, techniku si najímá a vše platí odběratelé, pro něž se pořady vyrábějí.
Klasicky vysílat proto Šmucler považuje za druhotné: „Nepotřebujeme televizní licenci v Česku. Je dané internetem, že náš trh je globální.“ Licenci bude Medic TV chtít případně, až projde-li novela mediálních zákonů, jež má do čtyř let otevřít televizní trh každému, kdo na to bude mít peníze.
**Demokratizovat medicínu**
„Podstata našeho podnikání je video na vyžádání. To je pro nás mnohem větší byznys než klasické televizní vysílání,“ říká Roman Šmucler. Svou produkci Medic TV nabízí doktorům po světě za poplatek ke stažení přes internet, třeba v podobě tzv. podcastů (jednotlivých pořadů určených pro přenosné přehrávače iPod). „Brzo si lidé budou nakupovat set-top-boxy, které budou přijímat obsah i přes internet,“ čeká Šmucler rozšíření podobného modelu na televizní obrazovky.
Právě díky tomu, že si čeští lékaři budou moci stáhnout třeba videozáznam operací či přednášek ze světových kongresů, se prý může medicína demokratizovat: „Dnes na kongresy jezdí úzká množina lidí. Řadový český doktor na žádné takové akci v cizině nikdy nebyl. Teď si bude moci stáhnout videa s titulky či překladem a v klidu je doma zhlédnout a nastudovat.“
Výběr z pořadů na vyžádání ocení podle Šmuclera i pacienti: „Mají čím dál větší zájem vědět. Když si kupují nové auto, chlapi většinou vědí hodně, ale když jdou na operaci srdce, nezbývá jim než víra v doktora. A toho mají navíc docela problém si vybrat, protože neexistují žádné žebříčky kvality. V zahraničí nemocnice nabízejí právě ukázky operací, pacient si může stáhnout videa od různých lékařů. Dozví se tak o více možnostech léčby a na konzultace s doktorem jde pak mnohem informovanější.“
Do videí, která prý bude pacientům možná nabízet zadarmo, zvažuje Medic TV zařazovat reklamu (ne ovšem na léky na předpis, ta je zakázaná). Inzerovat plánuje i nemedicínské výrobky a služby pro starší a majetnější nemocné: „Je to přesně ta cílová skupina, která dnes celoplošné televize typu Nova nezajímá, těm jde o mladé. Lidé v předpenzijním či penzijním věku bývají ale na Západě bohatí, na vrcholu kariéry. A co zajímá člověka v 55 letech než délka jeho života? Dům už má koupený, auta si pořídil, děti odešly, snaží se tedy, aby co nejdéle žil co nejzajímavější život.“
**Jako Štrosmajer už ne**
Roman Šmucler by si ke všemu přál, aby se napravil obraz českého lékaře: „I když mám rád dílo Jaroslava Dietla, medvědí službu české medicíně udělal postavou Štrosmajera. To je odstrašující ukázka, jak by lékař neměl vypadat: je sprostý na pacienty, dělá si legraci z Cvacha, že čte zahraniční časopisy, ostentativně se chlubí, že nikdy nic nečetl a klíčové operace místo něj dělají jiní. Bohužel se ujalo, že to tak má být.“
Šmucler radí hledat pozitivnější typy: „V řadě českých nemocnic jsou doktoři jako v Chicago Hope, co dobře pracují, obětují se lidem a umějí s nimi mluvit. Ty bychom měli vyzdvihnout.“
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz