Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
13. 10. 2007
Na přelomu let 2003 a 2004 uvedla Česká televize novou Nemocnici na kraji města, pokračování Dietlova díla, jež se díky zájmu lidí v minulých dekádách stalo synonymem českého seriálu jako žánru a jeho úspěchu u diváků.
Záhy po druhé Nemocnici představila komerční televize Nova dílo pro ni do té doby zcela netypické - původní český seriál. Měla už sice za sebou situační komediální sérii Hospoda a konkurenční Prima už vysílala svá Rodinná pouta, v podobě Pojišťovny štěstí se ale na obrazovkách soukromých televizí vůbec poprvé objevil cyklus natáčený spíše než ve studiových kulisách v reálných exteriérech, s velkým rozpočtem a řadou známých herců. Takové cykly byly do té doby doménou České televize.
Symbolická předávka seriálového žezla se skutečně udála. „Nemocnici na kraji města po dvaceti letech“ vidělo průměrně tři a půl milionu diváků. Pojišťovna jich však zaujala ještě o sto tisíc víc. Finální díl první série přilákal plné 4 miliony a 118 tisíc lidí.
Péče, jíž nový produkt zahrnula, se Nově vyplatila. První Pojišťovnu provázela jedna z největších marketingových kampaní, které kdy Nova dělala - než seriál začal, obeslala propagačními pohlednicemi miliony českých domácností. Seriál představila jako „velký televizní román“.
Takový přístup přitom není nový. Podobně výpravné seriály, jakési filmy na pokračování, vznikají už dlouhá léta zejména ve Francii - tam nezřídka s historickými tématy. „Tento model se ve vlnách vrací. Jednu dobu je populárnější, pak zase méně, nicméně na festivalech a přehlídkách televizní tvorby je stále přítomen,“ přibližuje analytik Novy Milan Kruml a všímá si momentální renesance „televizního románu“ u nás - v době, kdy tuzemské televize potřebují nabízet ve srovnání s konkurencí něco extra.
Ani obsahovým pojetím Pojišťovna štěstí nevybočuje z řady polistopadových televizních děl v Česku. „Zapadá do zdejší dlouhodobé tendence zobrazovat jako hlavní linie něco, co se týká bohatství, majetku nebo společensky prestižního postavení, jako je třeba ředitel pojišťovny,“ myslí Irena Reifová, která vyučuje mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Nova později přišla s Ulicí, která život lidí zobrazuje realističtěji, obyčejněji. V hlavním večerním vysílacím čase českých televizí, podotýká Reifová, však stále dominují seriály, které ukazují snový svět, málo připomínající statisticky průměrný modus vivendi. „Jinými slovy, takové seriály se neodehrávají v typickém českém obýváku,“ shrnuje Irena Reifová.
Kdy to skončí?
První řada Pojišťovny štěstí se stala nejsledovanějším seriálem od roku 1997, kdy se v Česku začal zájem diváků měřit elektronicky. Podle Milana Krumla také změnila pohled herců nejen na seriály, ale na Novu samotnou: „Najednou televize ukázala, že dokáže profesionálně natáčet i dramatické příběhy s velkými náklady. Dělat pro Novu už neznamenalo dělat estrádu.“
I ostatní televize rychle pochopily, že se velká investice může vyplatit. První Pojišťovna tak přispěla k obrovskému rozmachu seriálů zaměřených v první řadě na mezilidské vztahy.
Jako mnohokrát předtím se televize vrhly na to, co zrovna na diváky platí. Zcela jistě ale také relativně brzy přijde fáze, kdy se vztahové seriály okoukají. Otázkou je jen kdy. První díl třetí řady Pojišťovny štěstí v pondělí opět sledovala víc než polovina lidí u obrazovek.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz