Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
2. 11. 2007
Takové podezření provázelo předtím řadu kauz, které média přinesla. Informace pak bývají problematizovány právě kvůli veřejně neznámým zdrojům, jež je novinářům poskytly, a také kvůli motivacím těchto zdrojů. Spekuluje se potom často, že v rámci zákulisních her o moc a vliv ve státě či byznysu stačí médiím ve vhodný čas podstrčit příslušně skandální informace, a média pak kýženou změnu pozic svým konáním zařídí.
Fakt, že se obsah vyšetřovacích spisů dostane dřív než k soudům na veřejnost prostřednictvím médií, je v rovině obecných úvah odsouzeníhodný. Ale stává se to a není těžké si přiznat, že se děje také to, že se vyšetřené a důkladně doložené skutečnosti problematických činů k soudům zásahem „vyšších mocí“ prostě nedostanou. Práci vyšetřovatelů může zhatit zájem mocných figur, které si nepřejí, aby se zjištěné prohřešky veřejně propíraly.
Zda je to zrovna tento případ, je poněkud obtížné říci. Bylo by totiž naivní ptát se kolegů z ČT, odkud informace získali, a stejně jako neprozradí zdroj, logicky se tak nemůžeme dozvědět ani o pohnutkách, které provázely rozhodnutí zdroje informace novinářům předat.
Bavme se tedy o důsledcích této konkrétní kauzy. Díky České televizi jsme se dozvěděli, že jeden z nejvyšších ústavních činitelů sám kdysi porušoval principy, jejichž hájením se později dostal do nejvyšší politiky. Ještě víc nás zajímá, že pobírání dávek pro chudé, zatímco disponuje milionovými částkami, označil vicepremiér za zákonné a v podstatě běžné chování.
Je publikování takových informací ve veřejném zájmu? Ptejme se konkrétněji. Jako občané: měli bychom to vědět, když jdeme k volbám? Jako novináři: která redakce by s takovými informacemi nepracovala? Také reportéři média veřejné služby naložili s dosud neveřejnou informací odpovídajícím způsobem. Veřejný zájem tentokrát převážil nad problematičností jejího původu.
Tak ale nelze hodnotit každý únik z vyšetřovacích spisů. Ty sice mohou obsahovat podložená tvrzení, ale média nejsou soud, aby určovala spravedlnost. Neváží důkazy tak pečlivě, jak by to měly činit soudy, a byť novináři dohlížejí na nepravosti, referují o věcech často ve zjednodušující zkratce.
To ale není problém, jehož vyřešení přísluší novinářům. Porušování zákona má postihovat stát, nestranně a neovlivnitelně. Média nastupují, až když stát selhává. Změnit to mohou jen politici. Najdou-li k tomu odvahu, stěžovat si na mediální „manipulace“ a „kampaně“ nebudou mít důvod.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz