20. 11. 2007 · 12:00
Místo „rady moudrých“ často vidí spíš sbor nechtěně zábavných. A po pár schůzích může průběh každé další poměrně přesně předvídat. Do diskuse se většinou zapojuje jen několik radních, o to však výrazněji a jejich rozdílné založení předurčuje často podobné vyústění jejich debat.
Jak taková zasedání probíhají? V čele stolu do U sedí předseda Jiří Baumruk a distingovaným hlasem přeříkává písemné návrhy usnesení. Brzy se většinou na jednom ze dvou konců stolu zvedne ruka radního Petra Uhla s požadavkem na přesnější formulaci. Uhl rozvážně pitvá slovo po slovu a natahuje schůzi detailními rozbory dění z hlediska zákonů a předpisů. Často pak žádá do zápisu připojit zpřesňující stanovisko. Nelze mu ale upřít, že mu jde především o dokonalou právní čistotu přijatých závěrů.
Stejně častým diskutérem je na opačné straně stolu Jiří Voráč, v nynější radě nejkritičtější k vedení televize. Byl to právě on, kdo jako jediný během kauzy vrchního ředitele, bývalého milicionáře Františka Lamberta navrhoval, aby šéf ČT Janeček zvážil své odstoupení, protože o Lambertově členství v milicích věděl. Voráč neuspěl, zůstává přesto jedním z mála, kdo v radě pravidelně akcentuje svou starost o dobré jméno ČT, které může utrpět v kauzách podobných té Lambertově.
Voráčův nespokojený tón je často trnem v oku místopředsedkyně rady Heleny Fibingerové. Ta si většinou bere slovo až později, o to ale důrazněji. Voráčovi, ale často i Uhlovi či radnímu Dobromilu Dvořákovi vyčiní za kritiku, naopak se zastane ředitele Janečka a jeho týmu za dobré hospodaření a kolegy osočí z neopodstatněných útoků na stabilitu ČT. Naposled to zchytal právě Jiří Voráč za dlouhé promluvy, kterými prý chtěl exhibovat před svými studenty, jež na zasedání přivedl. Předseda Baumruk vždy kultivovaným hlasem průběh schůze zklidní a přivede k hlasování. Ti radní, které neslyšíte promluvit půl roku, aspoň zvedají ruce.
Bylo by ale liché myslet si, že rada televizi škodí a nijak neprospívá. Její různorodé složení je navíc spíš přínosné. Předseda Baumruk zná ze sportovní redakce ČT, jak televize funguje. Petr Uhl ohlídá právní stránku, Jiří Voráč připomene, co kazí obraz ČT v očích koncesionářů, místopředseda Jan Prokeš má zkušenosti z televizního marketingu či filmové distribuce.
Věčný problém: jak je volit
Řada současných radních má blízko k politickým stranám, buď z dob minulých, nebo proto, že jsou jejich členy. Nutně to neznamená, že politiky na slovo poslouchají. Nezbytné je však vědět, zda se tak skutečně neděje, protože rada má ze zákona velkou moc. Volí a odvolává šéfa televize, schvaluje programové a ekonomické plány a také více než šestimiliardový rozpočet ČT. Na své konání přitom její členové mohou doplatit maximálně ztrátou mandátu.
Zda jsou radní skutečně nástrojem politických tlaků, na veřejných zasedáních ovšem nezjistíte. Zdokumentovat konkrétní případy tak bývá těžké, nicméně lidé z ČT je mezi čtyřma očima potvrzují a popisují. Navenek se ale mnohem častěji dostávají obecně formulované pohoršené výkřiky odborářů, nejvíce v souvislosti ze zpravodajstvím, o jehož „objektivitu“ jde politikům nejvíc.
Každá taková kauza obvykle skončí konstatováním, že jádro problému je, jak se Rada ČT sestavuje. Členy sice mohou navrhovat různé společenské organizace, ale nakonec je volí poslanci. A ti je mohou také odvolat, pokud opakovaně neschválí výroční zprávu radních o televizi. Dvakrát ročně se tak nad radou vznáší hrozba odvolání.
Naposled letos na jaře. Tehdy poslanci kvůli nespokojenosti se zpravodajstvím zprávu neodsouhlasili a rada je od května neúplná, jen v deseti. Celá rozprášená, jak poslanci nedávno hrozili, nakonec zřejmě nebude, zbylých pět radních má být brzy zvoleno. Systém volby se však nemění. Senátoři sice chtějí, aby do ní mohli zasáhnout, poslance to dál nechává chladnými.
Rubrika: Lidé, Publikováno v LN, Televize ·
e-mail | archiv po měsících | data | rss · validní XHTML · wordpress (česky)