Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
9. 1. 2009
MEDIÁLNÍ DIÁŘ Snímací a záznamová technika dnes umožňuje leccos, leckteré hranice lze překročit čím dál snadněji. Přesto bychom se neměli bát některé z nich pořád uznávat. Sporem o jednu takovou mez je probíhající kontroverze kolem „rozcvičky“ Václava Klause před jeho novoročním projevem.
Česká televize, jež projev snímala, prezidenta v rámci technické zkoušky natočila, jak se prochází a naznačuje pár cviků. Záběry později odvysílala jako humorný pohled do zákulisí.
Má se za to prezidentovi omlouvat? Názory se různí v závislosti na tom, že jde konkrétně o Klause a konkrétně o ČT. Podívejme se ale obecně na uspořádání vztahu. Přenášet prezidentův novoroční projev je mimo jiné zájmem televizí, veřejnoprávní i komerčních. Jsou pozvány, domluví se určitý rozsah toho, co se odvysílá. Televize dohodu porušila.
Je to jiný případ než zveřejnění neoficiálních záběrů z tiskové konference či z parlamentu. Tam politik musí počítat, že novináři sejmou vše, co říká i ukazuje. Vulgarity mumlané pod vousy i prostředníčkové „jedničky“ zveřejnit patří, jako důkaz úrovně i psychické odolnosti politických reprezentantů. Slouží to pak třeba pro rozhodování, koho volit. Proč by ale občané nezbytně měli vidět, že prezident před projevem párkrát upažil a pokrčil kolena?
Vkročit do zákulisí tu bylo samoúčelné. V inkriminovaném příspěvku týdeníku 168 hodin nepřinesla televize nic tak podstatného, aby to omluvilo využití záběrů, byť jen v humorné rovině. Ne že by ale si ČT neměla dělat legraci z politiků. Sympatičtější by ovšem bylo, kdyby se vrátila k daleko odvážnějším cyklům typu Česká soda nebo Stalo se.
Přít se veřejně o svobodu dělat tak drsné a trefné vtipy, jaké přinášely tyto pořady, by rozhodně mělo větší cenu a společenský přínos, než hašteřit se jen o „právo“ vidět „bez cenzury“ prezidenta, jak skoro cvičí.
MEDIÁLNÍ DIÁŘ Snímací a záznamová technika dnes umožňuje leccos, leckteré hranice lze překročit čím dál snadněji. Přesto bychom se neměli bát některé z nich pořád uznávat. Sporem o jednu takovou mez je probíhající kontroverze kolem „rozcvičky“ Václava Klause před jeho novoročním projevem.
Česká televize, jež projev snímala, prezidenta v rámci technické zkoušky natočila, jak se prochází a naznačuje pár cviků. Záběry později odvysílala jako humorný pohled do zákulisí.
Má se za to prezidentovi omlouvat? Názory se různí v závislosti na tom, že jde konkrétně o Klause a konkrétně o ČT. Podívejme se ale obecně na uspořádání vztahu. Přenášet prezidentův novoroční projev je mimo jiné zájmem televizí, veřejnoprávní i komerčních. Jsou pozvány, domluví se určitý rozsah toho, co se odvysílá. Televize dohodu porušila.
Je to jiný případ než zveřejnění neoficiálních záběrů z tiskové konference či z parlamentu. Tam politik musí počítat, že novináři sejmou vše, co říká i ukazuje. Vulgarity mumlané pod vousy i prostředníčkové „jedničky“ zveřejnit patří, jako důkaz úrovně i psychické odolnosti politických reprezentantů. Slouží to pak třeba pro rozhodování, koho volit. Proč by ale občané nezbytně měli vidět, že prezident před projevem párkrát upažil a pokrčil kolena?
Vkročit do zákulisí tu bylo samoúčelné. V inkriminovaném příspěvku týdeníku 168 hodin nepřinesla televize nic tak podstatného, aby to omluvilo využití záběrů, byť jen v humorné rovině. Ne že by ale si ČT neměla dělat legraci z politiků. Sympatičtější by ovšem bylo, kdyby se vrátila k daleko odvážnějším cyklům typu Česká soda nebo Stalo se.
Přít se veřejně o svobodu dělat tak drsné a trefné vtipy, jaké přinášely tyto pořady, by rozhodně mělo větší cenu a společenský přínos, než hašteřit se jen o „právo“ vidět „bez cenzury“ prezidenta, jak skoro cvičí.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz