Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
1. 4. 2009
Poslanecká sněmovna včas nedoplňuje členy veřejnoprávních rad. Ty pak nemohou bezproblémově rozhodovat.
Rada České televize začne za měsíc vybírat televizního generálního ředitele na příštích šest let. Rada Českého rozhlasu se na své březnové schůzi pokusila šéfa rozhlasu dovést k odstoupení. Kontrolní orgány obou veřejnoprávních médií mají přitom jedno společné - existují a musejí jednat v personálním provizoriu.
Kdy volit, aby to dopadlo
Nejsledovanější je logicky situace ve veřejnoprávní televizi. Její současný šéf Jiří Janeček bude zřejmě prvním generálním ředitelem ČT, kterému se od konce éry Iva Mathého v roce 1998 podaří dosloužit celé funkční období. Mandát mu končí v červenci a ideální by bylo, kdyby v té době už bylo jasné, zda nastoupí další šestiletku, a pokud ne, kdo ho vystřídá.
Volba ředitele přitom zabere minimálně několik týdnů. V tom je ovšem problém - ještě dříve, než skončí funkční období Janečkovi, vyprší 28. května mandát pěti televizních radních. Navíc jeden, amerikanista Josef Jařab, už z vlastního rozhodnutí rezignoval, kvůli akademickým povinnostem v zahraničí. Momentálně čtrnáct radních tedy nedávno rozhodovalo hlavně o tom, kdy má volba nového šéfa proběhnout, a tedy kdo z radních do ní zasáhne.
Předseda rady Jiří Baumruk nakonec minulý týden prosadil návrh následujícího časového plánu. Od minulého pátku ČT na obrazovce vyzývá zájemce k podání přihlášek. To proběhne 22. dubna, kandidáti mají tedy měsíc na vypracování nejvýš dvou stran A4 úvahy o osobní motivaci k výkonu funkce a další tři strany koncepce fungování a rozvoje televize.
Dokumenty pak budou radní šestnáct dní studovat a 13. května, v rámci prvního kola volby, mají vybrat nejvýš pět kandidátů, kteří postoupí do závěrečného kola. Kdy by proběhlo finále, to zůstalo otevřené.
Radní Jiří Voráč, Milan Uhde a Petr Uhl byli proti takovému plánu. S odvoláním na právní stanovisko členky Legislativní rady vlády, odbornice na ústavní právo Kateřiny Šimáčkové, tvrdí, že postup je „v přímém rozporu s objektivním právem i základními právními principy“, neboť ředitele by měli volit ti radní, kteří na něj pak také budou dohlížet. Tato logika se dá pochopit.
Stejně tak ale argumenty Baumruka a dalších radních, kteří upozorňují, že od konce května by už vybrat nebyli schopni. Zůstane jich totiž jen devět, a ke zvolení ředitele je nutná shoda kvalifikované většiny, tedy deseti členů rady, která má být podle zákona patnáctičlenná. Rada ČT má totiž zároveň k dispozici i fundovanou analýzu odbornice na mediální právo Zdeňky Hůlové, v níž se mimo jiné přesně praví, že „rozhodně nelze spoléhat jen na to, že (celá) Rada ČT bude doplněna nejpozději v období mezi 28. květnem a 16. červencem“, kdy Janečkovi končí mandát.
Jinými slovy: poslance nikdo a nic nemůže donutit, aby zvolili nové radní a doplnili jimi tak kontrolní orgán v nejkratší možné době. Není samozřejmě vyloučeno, že je zvolí bez průtahů, ovšem praxe posledních let je opačná. Od května 2007 do března 2008 pracovala Rada ČT v deseti lidech. Rada ČRo loni touto dobou pracovala měsíc dokonce jen v pěti, a poslední rok jí stále jeden člen chybí.
Oč jde? O miliardové rozpočty
Kdyby bylo možné spolehnout se, že poslanci vždy neodkladně naplní zákon, tedy rady předepsaným počtem členů, spor o termíny volby ředitele ČT by neexistoval. Stejně tak by se zřejmě už rozhodlo v řadě problémů, o něž se poslední dobou přou s ředitelem Václavem Kasíkem členové rozhlasové rady. V mnohých hlasováních mohl býval rozhodnout vždy onen jediný hlas chybějícího člena.
Zdaleka přitom nejde o samotné osoby šéfů veřejnoprávních médií, ale hlavně o několikamiliardové rozpočty obou institucí, o charakter programu s širokým dosahem a vlivem na celý mediální trh či stamilionové rekonstrukce (rozhlas na Vinohradské) a stavby (brněnské televizní studio). Rozsah toho, na co by měli radní zastupující veřejnost dohlížet, přitom narůstá s tím, jak přibývá kanálů, celková vysílací plocha se rozrůstá a technologie se mění na digitální. Členů rad naopak bývá často méně, než předepisují zákony šité ještě na „analogové“ prostředí.
Ne tedy ony pověstné tajné telefonáty, ale snadno doložitelná laxnost poslanců - to je překážka, která teď nejvíc ovlivňuje kontrolu veřejnosti nad médii veřejné služby.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz