Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
10. 4. 2009
MEDIÁLNÍ DIÁŘ Víkendové zastavení amerického prezidenta v Praze se stalo festivalem komunikace. Přitom podstata - živý Obama - jakoby vlastně nebyla tak důležitá.
Víkendové zastavení amerického prezidenta v Praze se stalo festivalem komunikace. Přitom samotná jeho podstata, tedy živý Obama komunikující slovy i řečí svého těla, jakoby vlastně nebyla tak důležitá.
Řeklo by se totiž, že to byla právě jeho fyzická přítomnost, co nejen vzbudilo zájem televizí, ale především umožnilo obyvatelům i návštěvníkům Prahy zažít na vlastní pocit chvíle, které se nezopakují (teď není řeč o oslnění momentálně módní celebritou, ale o čirém faktu, že už nikdo znovu nebude prvním americkým prezidentem, kdo přijel do Prahy pochválit Čechy za jejich humor).
Bylo ale nakonec zarážející sledovat, kolik lidí nejblíž pódiu vymění unikátní prožívání za snahu si tu chvíli „vyfotit“. Samotné vyprávění přátelům, co jsme prožili, zřejmě už v době Facebooku a YouTube nemůže obstát, když se místo něj lze pochlubit plochým obrázkem z fotoaparátu či šumějícím videem z mobilního telefonu.
Nestihne-li ovšem jeden takovou slávu (neboť zaspal), zaujme ho, jak strážci bezpečnosti vysvětlují davu, že už se na Hradčanské náměstí nikdo nedostane. Anglicky rozumící slyšeli „we are terribly sorry“ či „thank you“, že jste přišli. Češi se jen dozvěděli, že „z bezpečnostních důvodů už nebude nikdo vpuštěn“. Jaký rozdíl v úřední komunikaci - ta v češtině jako by slova omluvy či díků ani neznala…
Ještě že se doma bylo možné vynadívat na zprostředkovaného Obamu dosyta, na ČT24. Mimořádná událost, jedna z těch, jež mají letos podle ředitele zpráv ČT Fridricha „zvýšit obraz ČT24 jakožto zážitkové zpravodajské stanice“, přinesla kanálu jeden a tři čtvrtě milionu diváků. Přímý přenos z politiky (ať Obamy, anebo sjezdu ODS či ČSSD), nesestříhaný do zpráv, se definitivně stal podívanou, která láká podobně jako fotbal či hokej.
Jistě to ale není lék na to, aby se politické strany přestaly jako dosud hádat, že jejich protivníci dostali ve zpravodajství o dvě vteřiny víc. I kdyby ČT24 běžela 48 hodin denně, každá strana bude chtít pro diváky co nejvíc zážitků ze sebe.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz