Ondřej Aust

Václav Žák: Internet přestane být anonymní

„Jednotnou regulaci zajistí jen poskytovatelé internetového připojení,“ míní předseda regulační rady pro vysílání před přijetím nové evropské směrnice.

17. 4. 2009 · 13:00

„Jednotnou regulaci zajistí jen poskytovatelé internetového připojení,“ míní Václav Žák, předseda regulační Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, před přijetím nové evropské směrnice. Podle ní se má nově dohlížet i na video na webu.

Český internet bude mít brzy přísnější dohled, do prosince má Česko implementovat přelomovou mediální směrnici Evropské unie. Ta dosud předepisovala „televizi bez hranic“, teď se v ní mluví o „audiovizuálních mediálních službách“. Proč ta změna?

Princip televize bez hranic byl jako směrnice přijat v roce 1989, kdy existovalo jen televizní vysílání. Když se objevil rychlý internet, zkomplikoval to. Jednak umožňoval provozovat služby na vyžádání, jednak služby, které se podobaly nebo byly ekvivalentní kabelovým televizím. Jak s tím naložit, značně ovlivnil verdikt Evropského soudního dvora ve sporu firmy Mediacabel s nizozemským regulátorem, jestli near-video-on-demand je službou na vyžádání. Soud rozhodl šalamounsky: řekl, že podstatnou charakteristikou televizní služby je současnost. Televizní služba je taková, že když si ji váš soused pustí o čtvrt hodiny později, bude se dívat na totéž, co vidíte vy. Když si volíte, kdy začnete film sledovat od začátku, jde o službu na vyžádání. Tento rozsudek značně ovlivnil úvahy, jak jednotně uplatňovat regulaci přes všechny platformy.

Je to nutné?

Pochopitelně. Když internet začal soutěžit s kabelem, kabeloví operátoři by byli znevýhodněni, protože na kabel by se regulace vztahovala, na satelit také, ale na internet nikoli. Navíc služby na vyžádání divák konzumuje podobně jako televizní vysílání. Základní premisa Evropy ovšem je regulovat je jen lehce.

V chystaných zákonech se mluví o „zvláštním způsobu přenosu“. To znamená internet?

Ano. Regulaci budou podléhat všechny platformy, i internet. Místo pouze na vysílání se směrnice bude vztahovat na všechny audiovizuální mediální služby. Klasické vysílání je lineární službou, která se vysílá podle předem sestaveného programu. Nelineární službou je video na vyžádání, tedy volba z katalogu. Z regulace jsou přitom vyloučeny třeba všechny oblasti personální komunikace. Když si dáte do koupelny kameru a budete to promítat na internet, nebudete-li za to vybírat peníze, směrnice by se na to vztahovat neměla.

A co skladiště uživatelských videí jako YouTube?

YouTube nespadá do jurisdikce Evropské unie. Důležitým parametrem bude, jde-li v těchto případech o hospodářskou činnost. Spíš jde o erotické streamované kanály jako FreeTV.cz, které zprostředkovávají obsah jen za zaslání placené SMS. Ty by měly nově podléhat oznamovací povinnosti: říci regulátorovi, že takové služby poskytují. Kde dnes zpřístupňují obsah pro „velmi dospělé“ mladistvým, budou mít v budoucnu potíže.

Jak zabrání šíření takového obsahu regulátor? Provozovatelé se ohlásí, ale to ještě nezamezí dětem sledovat to.

Neprokážou-li provozovatelé, že udělali dostatečná opatření, aby to nemohli konzumovat mladiství, budou podléhat sankčnímu řízení.

„Dostatečná opatření“?

Jednak časový rozsah služby, poskytování jen od 22 do 6 hodin (jako pro „závadné“ pořady v televizi - pozn. red.), jednak technický prostředek, zakódování služby. Klíč k ní by pak držela osoba starší osmnácti let. Podepisovala by smlouvu na tento explicitní obsah, a jestli doma dovolí dívat se na něj dětem, bude to její odpovědnost.

Funguje to tímto způsobem už někde?

Řada kabelových či zemských operátorů už do set-top boxů zavádí karty, které poskytují informaci o věku uživatele. Podle toho jsou operátoři schopni zpřístupňovat určitý typ obsahu. Video na vyžádání je označkované a podle toho se zpřístupňuje. Funguje to třeba u zemské televize ve Švédsku.

U internetu ale zřejmě bude složitější, nejde jen o jednotlivé pořady, nýbrž o připojení k síti.

Podle mě jsou tu dvě cesty. První je filtrování obsahu internetu, tzv. bezpečný internet, který nabízejí i někteří mobilní operátoři. Podle mne by se spíš mělo postupovat přes ověřování věku a univerzální „hvězdičkování“ filmů. Google, Warner Brothers a hollywoodská studia se dobrovolně zavázaly, že budou vyznačovat „přístupnost“ u všech svých produktů. Zavede-li se do takového univerzálního způsobu označování i možnost jej národně přizpůsobit, mohla by se kontrola přesunout na poskytovatele internetového připojení. Protože ti se - na rozdíl od poskytovatele obsahu - nemohou odstěhovat, aby se vyhnuli regulaci. Jejich povinnost by byla jednoduchá: nabídnout rodičům možnost kontroly, nic víc.

Mluvíte vlastně o systému ratingu, označování, jenž už funguje pro počítačové hry (PEGI) a s nímž se podle nizozemského vzoru počítá i pro televizní pořady.

Je to podobné, založené na témž principu. Dotýkalo by se to veškeré videoprodukce, ale operátor by neměl jinou povinnost než ověřit věk a digitální značku ratingu.

To by znamenalo, že by každý musel mít elektronický klíč, jimž by se identifikoval při připojení, jinak by nemohl surfovat.

Tak. Přece všechny tyto služby jsou založené na přihlášení. Bez toho se přece na net nedostanete.

A co bezplatné wi-fi sítě v kavárnách?

To by byl problém. Jsem ale přesvědčen, že anonymní internet během několika let zmizí. Ne kvůli ochraně dětí, ale kvůli ochraně bankovních služeb, boji s terorismem, podvodům v elektronickém obchodu. Internet vůbec nebyl postaven „bezpečně“, byla to služba pro vojáky a posléze pro uzavřenou univerzitní komunitu. Už se do bezpečnosti hodně investovalo a vývoj určitě nekončí. Regulace by pak vyšla vlastně zadarmo, pro operátory by nepředstavovala žádnou zátěž.

V dosavadní diskusi o nové směrnici se střetávají dvě ideologie, z nichž jedna tvrdí, že se chystá cenzura internetu, znásilňování svobodného média.

Internet přece nebyl koncipován jako svobodné médium. Vznikl na základě zadání americké armády, jak řešit komunikaci v případě, kdyby v případě jaderné války bylo ochromeno komunikační centrum. Hledalo se uspořádání, které by žádné centrum nemělo. Lidská komunikace vždy podléhá více principům, nikdy ne jednomu. Pokud někdo zdůrazňuje jen jeden princip, v tomto případě svobody projevu, a nebere v potaz další, ochranu mladistvých, ochranu osobnosti či autorská práva, myslí jednostranně. Jsou i jiné ohledy a je třeba skloubit je tak, aby se neomezovala svoboda. Proto by regulace měla být do budoucna založena na identifikaci uživatele.

Rubrika: Internet, Publikováno v LN, Rozhovory, Televize · Více k tématu: ,

e-mail  |  archiv po měsících  |  data  |  rss · validní XHTML · wordpress (česky)