Tisk · Televize · Rozhlas · Internet · Lidé · Komentáře · Rozhovory · Mediální diář · Digitalizace
9. 10. 2009
MEDIÁLNÍ DIÁŘ Je doba, aby si poslanci přiznali, kam nechali své vazaly zajít a jestli rozhodování o radách nepřenechat na chvíli jiným.
Mediální rady jsou jen prodlouženou rukou politických stran, poslaneckých klubů,“ prozradil loni, co už všichni věděli, ministr kultury Jehlička.
Vědí už i Zelení a snaží se to změnit. Tvrdě ale narazili. Zákon, který by upravil způsob volby rad, chtěli slovy svého šéfa Ondřeje Lišky pojmout jako „nosič debaty“, jak se to vlastně s radními České televize, rozhlasu i členy „velké“ rady pro vysílání má. Pár zelených hlasů ale ve sněmovně nestačilo na několik desítek „ne“ velkých stran, jež si pravý stav odmítají přiznat.
Nominovat členy do rady mohou nejrůznější občanská a zájmová sdružení, děje se tak ale naoko. Klíčové zůstává, jakou si kandidáti vyjednají podporu u poslanců. Nezávislí většinou neuspějí, poslancům nebyl dobrý ani respektovaný právník Vojtěch Cepl. „Končí to tak, že politici většinou volí svoje spolupracovníky, známé, podporovatele, lidi s nimi jinak propojené, kteří jsou profesionály, ale pouze pokud jde o stranickou loajalitu,“ řekl při jednání Ondřej Liška.
„Když jsem v předsálí poslouchal pana Lišku, najednou na mě zavanul duch padesátých let. Řekl jsem si: Urválek!“ prohlásil sociální demokrat Zdeněk Škromach, kteréžto srovnání „s bestií z padesátých let“ označil Liška za „skutečný hnůj“. Škromach tímto stylem neváhal bránit tomu, aby se ubralo z pravomoci sněmovny a členy do rad mohly jmenovat kromě poslanců také senátoři a prezident – každý třetinu radních.
„Nekontrolovatelná moc! Moc bez odpovědnosti! To je vaše představa,“ hřímal Škromach a podobně i jeho spolustraník Vítězslav Jandák proti „nikým nevoleným sdružení občanů“, jež by kandidáty mohli nominovat.
Muže ČSSD podpořili komunisti, ti tomu zase říkají „lobbismus proti zájmu většiny“. „To dosavadní je nejprůhlednější,“ prohlásil šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik. Složení rady by prý bylo vyvážené, odpovídaloli by přesně výsledkům voleb.
Komunistce Ivaně Levé vadilo, aby se počet členů všech rad stanovil na 9 (ta pro vysílání má teď mít 13, Rada ČT 15), prý by to byl zvlášť u rady pro vysílání „hazard i s lidským zdravím“. Televizi i rádií totiž přibývá, a s tím i agendy. Pokud by ale poslancům na zdraví radních záleželo, jistě by nenechali ani jednu radu neúplnou. Ve skutečnosti není kompletní rada televizní, rozhlasová, a ani ta pro vysílání.
A je tu ještě problém s erudicí radních. Doyen sněmovny Zdeněk Jičínský sice vystihl, že radní by měli mít vzhledem ke svým pravomocem „určité kvality“. Mýlil se ale v tom, že „není doba a ani vážný důvod“ návrh Zelených jako příležitost k diskusi akceptovat.
Doba je taková, že čerstvý radní pro vysílání Ivan Krejčí, bývalý asistent místopředsedy ČSSD Zaorálka, říká, že hlavním důvodem jeho kandidatury bylo, že dostal nabídku, což je „skoro klíčové“. Nový šéf veřejnoprávního rozhlasu slíbil rozhlasové radě poslušnost nad rámec pravidel. Verdikty Rady ČTK, kdo má agenturu řídit, vlají za přáními zaměstnanců.
To je doba naopak nejvážnější na to, aby si poslanci přiznali, kam nechali své vazaly zajít a jestli rozhodování o radách nepřenechat na chvíli jiným.
e-mail | rss · validní XHTML · WordPress (česky) | odkazy | žurnalistika.cz